Haškova výtvarná tvorba je úzce vázána na divokou krajinu západních Čech. Především pak tu severoplzeňskou, tu kde žije, vyrůstal a pohybuje se takřka neustále. Samotářské zauzlení v kraji jedné přehrady zaručuje jeho opravdový zájem a vztah ke zpracovávaným námětům. Putování zdejší přírodou je pro něho důležitou a nedílnou součástí tvůrčího procesu!
„Do této oblasti se vydej především mimo hlavní sezónu! V letních měsících je okolí přehrady plné lidí a rekreace v plném proudu. Hlavní střediska praskají ve švech. Údolí je tu ale nejkrásnější v čase předjaří. Je přitažlivé zejména pro svoji syrovou barevnou skladbu. Slunce již začíná odpoledne příjemně hřát a ve vzduchu visí vábivá vůně jara. S odchodem léta je pak údolí opuštěné. Voda v nádrži klesne a nastává ten pravý čas na to, aby Hracholusky ukázaly svoji krásu. Zvláštní atmosféru si přehrada uchovává také v zimních měsících. Vítr je tu mrazivý, všude leží sníh a hladina připomíná velkou bílou pláň. Ideální podmínky pro toulky na běžkách a bruslích. Dny jsou sice krátké, ale i v takovém čase se s nadcházejícím pátečním soumrakem rozsvěcují malá světýlka v oknech chat lidí, kteří to nezabalili s prvním mrazíkem.
Kaňonem se pak nesou tupé rány štípaného dřeva, aby bylo v mrazivé noci čím topit. Ten, kdo na tohle volání slyší, objeví romantiku jen kousek za Plzní. Věřím, že právě kaňony Mže byly útočištěm prvních plzeňských trampů. Vždyť opuštěná ohniště v těch nejzapadlejších koutech i upravené kruhy z kamenů u betonových pevnůstek dokládají, že i dnes se najdou lidé, kteří dokáží sbalit usárnu a vyrazit proti proudu toku Mže nebo jeho přítoku Úteráku do kraje léčivých pramenů pod Krasíkovem.”
Ahoj na Černé řece!