Krajem jedné přehrady, romantických potoků, betonových pevnůstek, malých zastávek a léčivých pramenů…
Lidé, kteří nosívali tyhle dlouhé torny, se toulali krajem proti toku dolní Mže, aby v jejím romantickém skalnatém údolí zakládali svá malá ohniště. Srdcem dlouhé torny býval stanový dílec, stočený do úhledného válce, kam se dalo zabalit vše potřebné k úspornému životu v lese. Trampové a první chataři, kteří našli své srdce v povodí téhle řeky, táhli od večerního vlaku z Nových Dvorů ke svým tábořištím, chatám nebo do některé z vesnických hospůdek. Ti, kteří hledali opravdovou samotu, pročesávali odlehlé kaňony Ošelínska nebo mířili na Bezdružicko, kraj léčivých pramenů.
Kolem přehrady Hracholusky vede frekventovaná železniční trať Praha-Plzeň-Cheb, která zpřístupňuje údolí v celé jeho délce. Pro tuto oblast bývají využívány především stanice Plešnice, Pňovany zastávka, Pňovany žel. st., Sulislav zastávka a Vranov. Milovníci divoké Mže ale tyto zastávky většinou míjí a pokračují dále proti proudu toku, na horní řeku. Za Stříbrem se totiž údolí ještě více uzavírá a vytváří nádherný kaňonovitý úsek dostupný ze stanice Svojšín, Ošelín nebo Pavlovice.
Železniční stanice Pňovany (dříve Nový Dvůr u Stříbra) je výhodné místo pro pěší toulky do okolí přehrady. Nachází se totiž zhruba v polovině délky nádrže. Můžeme ji tedy využít pro výlety všemi směry nebo také jako přestupní stanici na Pacifik. Tato lokální železniční trať vede přes legendární Pňovanský most a opouští tak definitivně údolí Mže. Pokračuje nádherným krajem polí a luk do okolí Konstantinových Lázní pod Hradišťským vrchem. Malá nádraží a zastávky na této trati se svými jmény jako Blahousty, Trpísty, Cebiv, Strahov jsou romantika sama.
Ale vraťme se ještě na malou chvíli na pňovanské nádraží. Za nádražní budovou bývala kdysi v provozu oblíbená výletní restaurace – Lojzovna. Zde měli možnost osvěžení orosenou plzničkou lidé čekající na příjezd svého vlaku. Bylo to také místo, kde se scházeli dělníci, chataři, trampové a výletníci. Ti většinou dále pokračovali Bezdružickou lokálkou do údolí Hadovky a Úteráku. Některé šťastnější party obsadily opuštěné vojenské pevnůstky. Ty se stávaly již od počátku přirozeným útočištěm trampů, což je tady na Plzeňsku typický jev.
Sem na Neuhof táhli s nedělním soumrakem na vlak chataři, kteří měli v údolí přehrady ty první chaty a boudy. Všechny potřebné věci museli mít na zádech s sebou. Těžké tlumoky, vaky s konzervami a pečivem přenášeli často za bouřlivých nocí ke svým chatám, kde rozděláním ohně v malých kamínkách vznikla teprve ta pravá pohoda. Do vzdálenějších míst za Novým mostem a okolí Rájova usnadnilo situaci vybudování výletní zastávky Pňovany.
Lodě se dříve zasílaly vlakem přímo z Plzně do některé ze stanic v těsné blízkosti řeky. Jezdilo se z Josefovy Huti, Svojšína nebo Stříbra. Jako první brázdili temné vody Mže opravdoví vodáci, chlapi s dřevěnými žebrovými kánoemi často vlastní výroby. Dřevěné lodě bývaly velmi náchylné na poškození v kamenitém řečišti. Taková oprava byla velmi náročná. Složité bylo jejich manévrování mezi balvany při hledání vodnaté proudnice. Ale tenhle kaňon Mže za tu dřinu stál. Možná právě tyto vodácko-trampské party vymyslely onen tajemný název Černá řeka, který se ujal pro úsek mezi Stříbrem a vsí Hracholusky.
Jedná se o poslední výrazné zúžení údolí, než se řeka Mže definitivně vydá na svoji pouť směrem k Plzni. Dnes jsou bohužel jeho pobřežní louky skryty pod příkrovem zdejšího vodního díla. Zaniklé vesnice, usedlosti a mlýny známe již pouze z nákresů a dobových fotografií. Původní údolí bylo ztraceno, starousedlíci odešli a ti, kteří se nemohli rozloučit se svým krajem, žijí dodnes v jeho okolí.
Po napuštění přehrady se stala Mže v tomto úseku líná a vodácky neatraktivní. Volej, kam se podíváš! Ale ten, kdo dokáže vzít loď a zvolna pádlovat podél černých skal, vplout do romantické zátoky, trhat květy divizny, sbírat šípky a houby na stráních kolem řeky, dokáže ocenit její krásu. Podle vyšlapaných pěšin a skrytých kruhů z kamenů jsou stále ještě lidé, kteří pročesávají její strmé stráně, prolézají rokle, navštěvují malé vesničky, hospůdky a zastávky v jejím okolí, kde se zatím ještě zastavil čas.
…
Špička kánoe zvolna rozráží hladinu. Záběry jsou klidné, pádlo se noří do vody v pravidelném rytmu. Není kam spěchat, všude panuje klid. Dvojice krájí poslední metry stojaté zelené vody. Vystoupit již není kam. Po obou březích roste vysoká tráva a kopřivy. Nedá se nic dělat, musí jet dál, až tam na úplný konec, kde již přitékají čisté vody potoka Úterského. Slovo Úterák má na Plzeňsku zvuk a každý, kdo má tuláckou duši, ho zná. Stráně jsou tu sevřené vysoké, prostě paráda. A tady ve skalním zářezu najdeš uvázané ocelové lano. Ten, kdo se po něm vydá kopci vstříc, se ocitne na vrcholu, kde se nachází kemp. Ohniště, klády na sezení a chladná betonová pevnůstka lehkého opevnění Plzeňské čáry. Přesně takové jsou roztroušeny zdejšími údolími podél toku Úteráku, Mže a Úhlavky…
Po roce 1964 se s napuštěním přehrady dostává do údolí Černé řeky první vlna chatařů. Někteří z nich sem jezdívali již o mnoho let dříve jako divocí skauti nebo později trampové. Lákalo je okolí Rájova, Pňovanského mostu, vranovské lesy a zřícenina hradu Buben. Impulsů pro budování chat při právě vzniklém vodním díle bylo hned několik. V první řadě se možná jednalo o vášnivé rybáře, pro které přehradní jezero znamenalo ideální podmínky k rybaření. Nebo o lidi s touhou trávit volný čas v přírodě, u vody, daleko od všedních starostí a problémů. A také o rodiny, které měly malé děti a ty potřebovaly les, slunce, koupání a pohyb venku na čerstvém vzduchu.
CESTY NA SEVEROZÁPAD
tramping na severním Plzeňsku
Od dvacátých let minulého století se začínají skalnaté kaňony v okolí velkých řek hemžit prvními trampy. Fascinuje je úplně všechno! Prostupují vysoké stráně, brodí se divokými peřejemi, objevují hradní zříceniny a pročesávají hluboké lesy. Mnoho trampů tehdy vzešlo ze skautských oddílů, kde jim již přestal vyhovovat řád a disciplína. Opouštějí tedy svoje družiny a jako divocí skauti se začínají hlásit k hnutí zvanému tramping. S sebou si přinášejí zkušenosti s tábořením a pobytem v přírodě. Příznivci tohoto hnutí byli většinou mladí lidé, kteří v návaznosti na tehdejší hospodářskou krizi nalezli finančně nenáročný způsob vyžití.
Upevňuje se také láska ke sportu, kamarádství, písni a krajině. Tramping nabývá na popularitě, získává stále nové příznivce a začíná dobývat další regiony. Výjimkou není ani město Plzeň. Mladí lidé, zejména pak dělníci z plzeňské škodovky, si začínají všímat zajímavé venkovské krajiny na severozápad od Plzně. Inspirováni dobovými westernovými filmy a literaturou opouštějí ve volných chvílích tou dobou šedivé průmyslové město.
Nivní krajina v bezprostřední blízkosti města Plzně, především pak oblast Křimic využívaná od poloviny dvacátých let k pěstování věhlasného kvalitního zelí, ústila za obcí Bdeněves do úzkého kaňonu. Zřícenina hradu Buben patřila již v té době k oblíbeným výletním místům Plzeňanů. Trampové se ale často vydávali ještě dále proti proudu Mže do oblasti dnešní přehrady Hracholusky. Její vzduté vody dnes sahají až ke Stříbru. Možná, že právě sem mířily kroky prvních vyznavačů plzeňského trampingu. Severní Plzeňsko má velmi rozmanitý charakter, ukrývá opuštěné stavby s pohnutými osudy příhraničních Sudet, intimitu zapomenutých údolí, potoků, obřích balvanů, lesních rybníků i romantiku starých železničních tratí. Opomenout nesmíme také vojenské opevnění z období druhé světové války.
Všichni nějak tušili, že divoká příroda se bude nacházet právě podél vodních toků. Začalo tak systematické pročesávání západočeských potoků. Z těch velkých to byla především řeka Mže, divoká říčka Střela a částečně Horní Berounka.
Velmi vyhledávanými se stávaly také menší toky v okolí Konstantinových Lázní – Úterský, Dolský nebo Nezdický potok. Nádherný, opuštěný a drsný kraj pod Krasíkovem s romantickou zříceninou nad říčkou Hadovkou zná jistě každý plzeňský tramp.
Okolím Ostrova u Bezdružic prochází výrazněji tzv. Plzeňské čára – série lehkého opevnění. Opuštěné objekty se stávají okamžitě lákadlem a jsou masivně zabírány plzeňskými trampy.
Nejsou to ale jen vodní toky, které přitahují lidi s tuláckou duší. Severně od Plzně se mezi Úněšovem a stolovou horou Kozelkou nachází souvislý komplex manětínských lesů, který má také svoji historii a poetiku.
Trampové, kteří mířili na severozápad od Plzně, využívali především dvě hlavní železniční tratě. Trať Plzeň – Cheb (178), která kopíruje tok horní Mže, byla budována v rámci projektu Franz-Josefs-Bahn. Do těchto nejkrásnějších partií divokého údolí začaly již od prvopočátku jezdit trampské party. Legendou se stalo místo na soutoku Kosího potoka pod Vlčí horou. Vystupovalo se ve stanicích Milíkov, Svojšín, Ošelín, Pavlovice – Josefova Huť a mířilo se všemi směry k těm nejzapadlejším ohništím. Opomenout nemůžeme ani trampsky důležitou lokální trať, tzv. Bezdružickou lokálku (177), která opouští hlavní plzeňský tah ve stanici Pňovany. Sloužila mimo jiné také k přepravě lázeňských hostů do Konstantinových Lázní.
Lesní rybníky se také stávaly, hlavně v horkých letních dnech, oblíbeným útočištěm trampů. Vzpomeňme namátkou Černý rybník (Porajt) v hlubokých manětínských lesích, Zaječí rybník (Zaječák) nad Bezdružicemi. Dále pak uměle vytvořené Odlezelské jezero u Žihle, Výrovský rybník (Výrovák) nebo rybník Sycherák (Chobot) v podhůří Českého lesa u Bělé na Radbuzou.
Ti, kteří chtěli putovat podél říčky Střely nebo krajem velkých žulových balvanů Žihelska, využívali trať Plzeň – Žatec (160). Ta se k řece přibližuje jen na malou chvilku. Vystupovalo se ve stanicích Plasy, Mladotice zastávka a Žihle. Úsek Střely, Mladotice – Rabštejn nad Střelou – Žlutice, patří k těm nejhezčím. Oblíbenou zastávkou se také stává legendární Čoubův mlýn při soutoku Střely a Manětínského potoka. Dolní tok Střely pod plaským klášterem zůstává i nadále krásně zapomenutý a romantický, přestože se jedná o jednu z nejstarších trampských lokalit v okolí Plzně.
…
Ticho, klid a putování opuštěnou krajinou, která stojí za pozornost a která leží na okraji hlavního zájmu Plzeňanů, si stále mohou trampové užít v kaňonu říčky Úhlavky. Architektonicky unikátní kladrubský klášter se stal nejen symbolem kraje, ale také vyhledávanou zastávkou při putování ze stříbrského nádraží proti proudu Úhlavky ke skalním mísám bájného Sedmihoří.
…
Úterák se od začátku západočeského trampingu stává rájem plzeňských trampů. Jeho dolní část od trpístské silnice k Novému mostu se zdá být pro skalní příznivce trochu na okraji, ale právě i zde se nachází několik velmi pěkných míst s letitou trampskou tradicí. V těch nejutajenějších místech nacházíme plácky s ohništěm, kládami k sezení, nebo dokonce se spaním pod skalními převisy. Jedná se většinou o místa v přilehlých roklích nebo v blízkosti studánek s pitnou vodou.
…
Na soutoku, vysoko nad hladinou přehrady stojí malá betonová pevnůstka. Je zde nádherný výhled na celou oblast soutoku, částečně k Novému mostu a také proti proudu Mže.
V našem dolním hracholuském úseku se těchto pevností nachází relativně malý počet. Je to pochopitelné, přirozenou ochrannou hradbu zde utváří zdejší strmý kaňon. V okolí býv. Hlaváčkova mlýna se linie opevnění odklání od divokých strání Úteráku. Na rovných pláních u Ostrova u Bezdružic jejich počet značně roste. Tyto pevnůstky se stávají rájem pro plzeňské trampy a příznivce vojenské historie. Atraktivnější byly postupně obsazovány a citlivě udržovány. U jiných nalézáme již pouze nepatrné stopy – zarostlý kruh z kamenů ve tvaru ohniště.
Lákala je zejména romantika spojená s osvobozením západních Čech americkou armádou. Zde se pravidelně scházejí nejen tulácké duše, ale i džípařské party, které o tyto objekty pečují. U malých ohnišť pak alespoň jednou za rok u příležitosti uzavření sezony připíjejí ze zelené plechovky s nápisem Pilsner Urquell.